pondělí 3. června 2013

Taiwan 2013 - tentokrát dobrodružnější než kdy jindy

Letošní Taiwan byl opravdu zážitek, nejen, že jsem tam nebyla pracovně, ale sešla se opravdu úžasná parta. Jak by ne, když se známe tolik let.
Opět jsem měla všechno naplánované na minuty, takže když nám oznámilo KLM, že budeme mít 2 hodiny zpoždění, musela jsem operativně řešit přesuny.
Přeletěli jsme do Taipei a počasí oproti zimní Evropě ( 12.duben!!!) bylo příjemné a krásné a všichni nám říkali, že jsme přivezli sluníčko. V Taipei se děly lukulské hody a oběhli jsme tradiční atrakce typu noční trhy, chrám Long Shan atd.


 
 
Z Taipei jsme se vydali směrem na jihovýchod do městečka Hualien, už jsem tam byla několikrát, z toho jednou před 4mi lety v hotelu rodinného typu nedaleko hlavního nádraží. Nejlepší  na tom bylo, že tam byli pořád stejní lidé, všechno nám skvěle zařídili a perfektně jsme si to užili.
První den procházku po břehu Pacifiku.
 
Druhý den na nás čekal Far Glory Ocean park, což je absolutní bomba jak pro dospělé, tak pro děti. Tentokrát jsme to chytře vzali shora dolů a bylo to naprosto úchvatné. Nahoře je zámek, kde se koná představení ruského souboru, který dělá tanec a lítá na takových těch mašlích a skáče na trampolíně. Dělali různá salta a bylo to fakt super, akorát se tam nesmělo bohužel fotit.



Užili jsme si horskou dráhu na vodě, obrovskou houpací loď (to byl panečku adrenalin), viděli jsme skvělou delfíní show, naprosto bezkonkurenční lachtaní show, hráli úplně skvěle volejbal, ten jeden smečoval líp než já a spoustu dalších atrakcí, ryb a rybiček a strávili tam naprosto úžasný den.

Další den následoval výlet do TAROKO národního parku, kde jsou nádherné mramorové hory. Měli jsme průvodce, který mluvil jenom čínsky, ale rozuměla jsem mu skvěle a ukázal nám krásná místa. Poprvé jsem na Taiwanu viděla opice volně žijící, byla jich celá tlupa a je to úžasné.




Tyto fotky ani nepotřebují komentář. Snad jen ta s naším průvodcem, protože mi přijde, že jsme si trošku podobní :D Asi mám na Taiwanu dalšího brášku.
 

Nejvtipnější z tohoto výletu byla asi nová stezka, která vedla několika tunely a končila u vodopádu. To jsme se fakt pobavili, průvodce nám dal mini baterky a my jsme neviděli v těch tunelech vůbec nic, takže jsme spíš používali na svícení mobily, což bylo velmi dobrodružné. Když občas vedle nás kvákla nějaká žába nebo pískl netopýr, byla jsem i docela ráda, že nevidím. Vzhledem k tomu, že v této lokalitě žijí samé jedovaté potvory, není se co divit.

Pak jsme se přesunuli vlakem do TaiTongu a to teprve začalo dobrodružství.
 
Vystoupili jsme na nádraží, kde nás měl čekat řidič a dovézt nás do přístavu, mít pro nás lístky na loď a doručit nás na Zelený Ostrov. Vystoupili jsme a nikde nikdo, čekali jsme asi 20minut a pak volali na cestovní kancelář Adventures (už vím, proč se tak jmenuje:D
Řekli nám, že po cestě je nějaká nehoda a máme se asi za 7 minut dopravit do přístavu. Netušila jsem, kde to je, ale řekla jsem náš požadavek taxikářům a jeli jsme. My jsme vyfasovali Michaela Schumachera mladšího, měli jsme být na místě v 1:30, kdy odjížděla loď. Chlapec, který vypadal tak na 15 let to odkýval a jeli jsme. Když vyrazil a jel po městě 160km v hodině, říkala jsem si, že to asi nebude za rohem. Když jsme projížděli asi třetí jednosměrkou v protisměru a chlapec vyblikával auta odbočující doleva, aby mu nevjela do cesty, už jsme se báli všichni. Každopádně jsme dorazili k lodi přesně v 1:30, což mi velmi důrazně ukázal. Asi věděl, co činí. Tak to byl jen začátek.
Na lodi to bylo o poznání veselejší. Nastoupila plná krásná velká loď lidí, my jediní cizinci a divila jsem se, proč jsou všude igelitové pytlíky. Jen do doby, než se loď poprvé zhoupla. Bylo to jako na horské dráze, akorát to trvalo hodinu místo obvyklých 5ti minut jízdy. Takže všichni byli zelení a bylo jim špatně, proto jsme na Zelený ostrov dorazili do barvy :D


Na ostrově už nás náš průvodce čekal, měli jsme si totiž zapůjčit skútry a elektrická kola, která jsme měli objednaná. Nechtěl nám však jeden skůtr půjčit, protože motorkářka Petra ho na začátku tak naklopila, že prohlásil, že ona v žádném případě řídit nesmí. Velmi se bál, aby se nám něco nestalo. Nedalo se mu vysvětlit, že má doma poměrně silnou mašinu.

Nakonec to dobře dopadlo a vypadá to, že pokračování příště, protože už mi to nechce přidávat další fotky.
 
 
 
 
 
 
 
 


Žádné komentáře:

Okomentovat