pondělí 3. června 2013

Taiwan 2013 - tentokrát dobrodružnější než kdy jindy

Letošní Taiwan byl opravdu zážitek, nejen, že jsem tam nebyla pracovně, ale sešla se opravdu úžasná parta. Jak by ne, když se známe tolik let.
Opět jsem měla všechno naplánované na minuty, takže když nám oznámilo KLM, že budeme mít 2 hodiny zpoždění, musela jsem operativně řešit přesuny.
Přeletěli jsme do Taipei a počasí oproti zimní Evropě ( 12.duben!!!) bylo příjemné a krásné a všichni nám říkali, že jsme přivezli sluníčko. V Taipei se děly lukulské hody a oběhli jsme tradiční atrakce typu noční trhy, chrám Long Shan atd.


 
 
Z Taipei jsme se vydali směrem na jihovýchod do městečka Hualien, už jsem tam byla několikrát, z toho jednou před 4mi lety v hotelu rodinného typu nedaleko hlavního nádraží. Nejlepší  na tom bylo, že tam byli pořád stejní lidé, všechno nám skvěle zařídili a perfektně jsme si to užili.
První den procházku po břehu Pacifiku.
 
Druhý den na nás čekal Far Glory Ocean park, což je absolutní bomba jak pro dospělé, tak pro děti. Tentokrát jsme to chytře vzali shora dolů a bylo to naprosto úchvatné. Nahoře je zámek, kde se koná představení ruského souboru, který dělá tanec a lítá na takových těch mašlích a skáče na trampolíně. Dělali různá salta a bylo to fakt super, akorát se tam nesmělo bohužel fotit.



Užili jsme si horskou dráhu na vodě, obrovskou houpací loď (to byl panečku adrenalin), viděli jsme skvělou delfíní show, naprosto bezkonkurenční lachtaní show, hráli úplně skvěle volejbal, ten jeden smečoval líp než já a spoustu dalších atrakcí, ryb a rybiček a strávili tam naprosto úžasný den.

Další den následoval výlet do TAROKO národního parku, kde jsou nádherné mramorové hory. Měli jsme průvodce, který mluvil jenom čínsky, ale rozuměla jsem mu skvěle a ukázal nám krásná místa. Poprvé jsem na Taiwanu viděla opice volně žijící, byla jich celá tlupa a je to úžasné.




Tyto fotky ani nepotřebují komentář. Snad jen ta s naším průvodcem, protože mi přijde, že jsme si trošku podobní :D Asi mám na Taiwanu dalšího brášku.
 

Nejvtipnější z tohoto výletu byla asi nová stezka, která vedla několika tunely a končila u vodopádu. To jsme se fakt pobavili, průvodce nám dal mini baterky a my jsme neviděli v těch tunelech vůbec nic, takže jsme spíš používali na svícení mobily, což bylo velmi dobrodružné. Když občas vedle nás kvákla nějaká žába nebo pískl netopýr, byla jsem i docela ráda, že nevidím. Vzhledem k tomu, že v této lokalitě žijí samé jedovaté potvory, není se co divit.

Pak jsme se přesunuli vlakem do TaiTongu a to teprve začalo dobrodružství.
 
Vystoupili jsme na nádraží, kde nás měl čekat řidič a dovézt nás do přístavu, mít pro nás lístky na loď a doručit nás na Zelený Ostrov. Vystoupili jsme a nikde nikdo, čekali jsme asi 20minut a pak volali na cestovní kancelář Adventures (už vím, proč se tak jmenuje:D
Řekli nám, že po cestě je nějaká nehoda a máme se asi za 7 minut dopravit do přístavu. Netušila jsem, kde to je, ale řekla jsem náš požadavek taxikářům a jeli jsme. My jsme vyfasovali Michaela Schumachera mladšího, měli jsme být na místě v 1:30, kdy odjížděla loď. Chlapec, který vypadal tak na 15 let to odkýval a jeli jsme. Když vyrazil a jel po městě 160km v hodině, říkala jsem si, že to asi nebude za rohem. Když jsme projížděli asi třetí jednosměrkou v protisměru a chlapec vyblikával auta odbočující doleva, aby mu nevjela do cesty, už jsme se báli všichni. Každopádně jsme dorazili k lodi přesně v 1:30, což mi velmi důrazně ukázal. Asi věděl, co činí. Tak to byl jen začátek.
Na lodi to bylo o poznání veselejší. Nastoupila plná krásná velká loď lidí, my jediní cizinci a divila jsem se, proč jsou všude igelitové pytlíky. Jen do doby, než se loď poprvé zhoupla. Bylo to jako na horské dráze, akorát to trvalo hodinu místo obvyklých 5ti minut jízdy. Takže všichni byli zelení a bylo jim špatně, proto jsme na Zelený ostrov dorazili do barvy :D


Na ostrově už nás náš průvodce čekal, měli jsme si totiž zapůjčit skútry a elektrická kola, která jsme měli objednaná. Nechtěl nám však jeden skůtr půjčit, protože motorkářka Petra ho na začátku tak naklopila, že prohlásil, že ona v žádném případě řídit nesmí. Velmi se bál, aby se nám něco nestalo. Nedalo se mu vysvětlit, že má doma poměrně silnou mašinu.

Nakonec to dobře dopadlo a vypadá to, že pokračování příště, protože už mi to nechce přidávat další fotky.
 
 
 
 
 
 
 
 


pátek 29. března 2013

Poradna o kráse!

Už jsem dlouho nic nepsala, tak to musím napravit. Nějak trošicku nestíhám, ale kdo dneska stíhá. Zato jsem si doplnila vzdělání, udělala jsem si několik vizážistických kurzů a věnuji se svému koníčku líčení a vizážistické poradenství. Je to super a nikdy bych nevěřila, že mně to může tak bavit. Je potřeba ty skryté talenty v sobě fakt hledat kontinuálně.

Dneska jsem si udělala trosku legraci na FB:

http://www.facebook.com/pages/AirLive-Czech/277209792339359#!/photo.php?fbid=498829800177356&set=a.277211985672473.66329.277209792339359&type=1&theater

Už mi z té zimy trošičku jde hlava kolem. Každopádně chci oznámit novinku na svém webu www.krejzlikova.cz,  je to sekce Poradna. Mrkněte tam a řekněte mi, co by vás tam zajímalo a já poradím. Nevěřila bych, že se někdy tímto budu zabývat, ale nedá mi to, abych se o svoje zkušenosti a znalosti nepodělila. A tady je jen taková ukázka, jak teď vypadám. Pro vás, co jste mně déle neviděli, pozor na šok :)

Veselé Vánoce :D


pátek 18. ledna 2013

Vynikající italské jídlo, stojí za to zkusit


Špagety s masovými kuličkami v rajčatové omáčce

Rozpálíme olivový olej, osmahneme cibulku a česnek a přidáme konzervu nebo dvě s rajčaty (během varu je rozmačkáme vidličkou). Osolíme, opepříme a přidáme bazalku. Použijeme menší hlubší kastrůlek, aby byly kuličky ponořené. Na ty potřebujeme hovězí mleté maso asi 300gr, vejce, trochu parmazán, sůl, pepř ,  stroužek česneku na drobno nakrájený, trochu strouhanky a petrželku, kdo má rád. Směs promícháme a vytvoříme kuličky o průměru asi 3cm (pro lepší chuť zabalte do kuličky kostku parmazánu). Kuličky vložíme do rajčatové omáčky a vaříme v ní asi 15 minut.

Mezitím si uvaříme špagety, scedíme a smícháme s rajčatovou omáčkou, ze které jsme vyjmuli kuličky.

Servírujeme špagety v omáčce, několik kuliček a posypeme parmazánem nastrouhaným najemno.

Dobrou chuť!

sobota 29. prosince 2012

Existuje Země zaslíbená? Jojo, na Taiwanu:)

Dneska bych se podívala zase na Taiwan, mezi svými nejoblíbenějšími fotkami mám totiž několik z naprosto neuvěřitelného hotelu, který jsem měla to štěstí už 2x navštívit a chystám se tam zase znovu.
Jmenuje se PromisedLand Resort a je to fakt Země zaslíbená. Je to naprosto neuvěřitelné, co je na světě možné a pro Taiwance dokonce běžné.
Toto je fotka hotelu a je to naprosto fantastický komplex staveb, lagun, bazénů, jsou tam samozřejmně termální lázně a spousta dalších aktivit. Je to kousíček od města Hualien a mezi hlavní atrakce v okolí patří Taroko (národní park) a Ocean Park Hualien, kde se mi poštěstilo plavat s delfíny a to byl jeden z nejlepších dnů mého života. Všem to vřele doporučuji, je to nezapomenutelný zážitek.

Nedá mi to a o delfínech ještě něco maličko napíšu a pak se zase vrátím k Zemi zaslíbené. Takže od delfína jsem dostala i pusu.
 
Byli poslušní a dokonce poslouchali i mně, napřiklad zpívali, jak jsem je dirigovala a podobné věci. Po každém splnění úkolu jsem jim dávala kus čerstvé ryby, bylo to naprosto boží.  A když jsme u těch zvířátek, tak jsem dostala pusu i od lachtana :)
 
Ale už zpět k hotelu. Jak jsem psala, byla tam spousta lagun a dalších atrakcí, takže každý s hotelovým pokojem dostal nejen ubytování, vynikající a nepřeberné množství jídel, ale také několik poukazů na různé atrakce. Například denní jízdu na lodi po lagunách, noční jízdu, protože při osvětlení je to zase něco jiného. Poukaz na tvoření čeho si vzpomenete - svícny, malování na hedvábí atd. atd. Večerní zábava tam byla každý večer i s místním folklorním programem, pouštění obřích lampionů štěstí. Možnost jízdy na koních atd.

 
Za těch pár dní, co jsem tam strávila se všechno vůbec nedalo stihnout, ale ještě chci říct, že tam jsem poprvé vyzkoušela lampion štěstí a musím přiznat, že to fakt funguje. Vše co jsem si tam přála se splnílo.
A nakonec ještě fotka, která se mi obzvlášť líbí a jen doporučení. Pokud se chystáte na Taiwan, nenechte si Zemi zaslíbenou ujít. Stojí to za to!
 
 
A tady je důkaz, že to místo fakt existuje!
 
http://www.plcresort.com.tw/eng/about_plc-1-en.htm

středa 26. prosince 2012

Pozvánka na otvírací párty nového salonu!


POZVÁNKA na Otvírací párty

 

Kdy? 9.1.2013 v 17 hod.

Kde? Studio MK RELAX, Měřičkova 18, BRNO

(v kadeřnictví Bunová, zvonek Mary Kay)

 

Je to v areálu, kde je Veselá kavárna.

Veřejná doprava: Filkukova (240 m), linka 1

  
Dovolte mi, abych Vás pozvala na OTVÍRACÍ PÁRTY, která se uskuteční
u mne ve studiu Relax Mary Kay.

Přijďte se podívat do nového studia, vyzkoušet si naše úžasné parfémy a domluvíme si termín našeho dalšího setkání.


BONUS:

Uvítací  drink (vynikající čaj, kava nebo sklenička šampaňského) a malé občerstvení
Na konci párty proběhne losování o kosmetické balíčky.

Těším se na Vás!

Ing. Libuše Krejzlíková, kosmetická poradkyně Mary Kay

Rezervujte si prosím místo emailem:liba@krejzlikova.cz nebo SMS

do 7.1.2013, kapacita je omezena.

Tel: 722952100                                                   www.krejzlikova.cz

 

            

pátek 7. prosince 2012

Tip na nejlepší meníčka Brno-Sever

Pořád si říkám, kam napsat svou úžasnou zkušenost s poledním Menu v restauraci hotelu Vista v Brně na Hudcově ulici. Tak už víííím :)
Mám to tam hrozně ráda a chodíme tam už asi druhý rok. Myslím, že to tam vzal do ruky výborný manažer, protože ta meníčka fakt stojí za to. Minule jsem si to musela vyfotit.
Toto je Mexický guláš bratru s polévkou za 84Kč.
 
Další ukázka jídla je čočka na kyselo, asi za 79Kč, přesně si to nepamatuji, ale takto nejak tam ta meníčka stojí.
 


Jak vidíte ty porce jsou fakt královské, nemohla jsem toho sníst ani půlku, takže jsem si to musela nechat zabalit. Ale to meníčko je jenom začátek. Navíc mají za 15Kč bezednou skleničku z postmixu, tj. Cola, Fanta a Soda. V době oběda je výborné preso za 18Kč a podobné vychytávky. V létě měli dokonce každý den něco zdarma k obědu například ledňáka nebo kávu s sebou. Prostě bomba. Navíc, zhruba jeden pátek v měcíci mívají luxusní žebra za 109Kč, takže ty si hlídám :) a to nejlepší na konec. Je tam krásný a čistý dětský koutek se skluzavkou a spoustou hraček, takže si tam můžu užívat oběd i s Davídkem. Obsluha milá a příjemná, rychlá, prostě paráda.
Doporučuji všem!
 


pátek 30. listopadu 2012

Výlet do Japonska s vtipnou vsuvkou

Dneska se podíváme do Japonska, konkrétně jeho jižní části.
Nejdříve bych se chtěla podělit o své překvapení, když jsme do Japonska přiletěli. Taiwanský průvodce nám řekl, že Japonsko se skládá z více než 6800 ostrovů. Tak to byl pro mne, která se ve škole učila Honšů, Kjušů, Hokaido a Šikoku, doslova šok.
Začaly se mi úplně jinak jevit informace, které jsem o Japonsku měla. Například, že tanečnice Mata Hari tančila tak krásně, že jí japonský císař věnoval ostrov :) není divu, když jich má skoro 7000. Tak to jen tak na okraj.


V tomto výletu jsme navštívili jižní část Honšů a ostrov Šikoku. Bylo to úplně něco jiného než jsem kdy očekávala. To, co jsme v Japonsku našli bylo naprosto fantastické. Mají neuvěřitelné věci, které u nás neznáme a dlouho asi znát nebudeme. Myslím tím různé technologické vychytávky. Ale jejich obydlí a domovy mimo velká města jsou většinou tradiční, tedy tak jak je známe, s papírovými stěnami a krásnými bonsajemi okolo domů.



Jižní Japonsko jsem si vybrala proto, že je tam hodně chrámů, hradů a dalších historických míst, což se o severní části ríct nedá. Vychází to také z počasí, které na severu je velmi podobné našemu, ale níž je tepleji. Takže místní šlechta a samurajové se soustřeďovali spíše do jižní části.
Velmi zajímavý byl už náš přílet do Hirošimy, kde asi v životě neviděli český pas, protože se na něj přišlo podívat asi 6 různých celníků a uniformovaných lidí. Z jejich reakcí jsem se naučila aspoň jedno velmi důležité slovo = čeko (vyražené s typickým japonským přídechem). Pak se mi po cestě dost hodilo, protože tam příliš mnoho anglicky mluvících nebylo, dokonce ani recepční v hotelech anglicky nevládli.
 
Návštěva Hirošimy je zážitek, který stačí jednou za život a zanechá hluboké stopy. První, co mně překvapilo, že jedna z mála budov, které tam ještě stojí byla spojena s českou republikou. Jelikož bomba vybuchla ve vzduchu, tlaková vlna směřovala spíše dolů než stranou, což umožnilo "přežití" Prefectural Industrial Promotional Hall, dnes především známou spíše jako Genbaku či Dóm atomové bomby. Budova byla navržena a postavena českým architektem Janem Letzelem v blízkosti pouhých 150 metrů od centra výbuchu. Tak to jsem se cítila opravdu hrdě, když jsem toto četla.
 
 
Přímo v pámátníku pak bylo velmi sugestivně vylíčeno veškeré utrpení těch, kteří byli zasaženi výbuchem, byly tam makety spálených lidí, dětí atd. Docela jsem spěchala ven. Při východu první fotografie významných návštěv tohoto památníků byl Václav Havel, takže další střípek domova.
 
Zbytek výletu však už byly samé příjemné věci a příjemná místa. Přímo v Hirošimě byl obnoven hrad a pod ním chrám, dřevěný, malinký, ale velmi krásný. V hradu jsem viděla velmi zajímavé expozice a dole v chrámu jsem byla svědkyní čajového rituálu, který dělali místní mniši ve velmi zajímavých kostýmech. Nedivíte se, proč píšu v jednotném čísle? :) Tak to se budete divit. Pan průvodce dal našemu zájezdu na výběr, buď mohou jít nakupovat nebo se podívat do hradu. Byla jsem jediná, kdo chtěl do hradu, tak jsem si tam šla pěkně sama :) Přišlo mi to docela vtipné.
 
 
Procestovali jsme toho docela hodně, památky nádherné, například v hradě Himeji-jo, který je na druhé fotografii v tomto článku. 

Nejkrásnější příklad architektury dochovaných japonských hradních komplexů ze 17. století. Je postaven z kamene a dřeva a bíle omítnut. Komplex s mnoha obrannými prvky má rozlohu 233 ha a nachází se v něm 83 staveb a budov různého typu (mimo jiné sýpek, věží, bran, valů, studní, vodní příkop apod.). Co mně tam absolutně dostalo, bylo místo nazvané Harakiri place. Jednalo se o takový výklenek v boční části hradu a tam bylo něco jako kanál. Tak jen pro vaši představu, že Japonci to se ctí myslí opravdu vážně.

Naprosto úžasný byl chrámový komplex Myiaima na ostruvku Itsukushima. Je tam nejen nádherný obrovský chrámový komplex a v moři brána do nebes.

 
Nejstarší šintoistické svatyně na ostrově Itsukushima se datují do 6. století. Ta dnešní je novější, ze 12. století. Má velkou uměleckou i řemeslnou hodnotu a odráží japonský smysl pro barvy a zasazení do přírody. K památce patří i 16 m vysoká brána (torii), stojící v moři, přes kterou kdysi museli návštěvníci proplout přímo do svatyně, protože přístup na půdu ostrova nebyl povolen.
 
Největším zážitkem na tomto ostrůvku byly volně pobíhající srnky, které se snažily dostat se mi do tažky a najít tam asi nejaké pamlsky.





 
Ukončím dnešní vyprávění zde, ale slibuji pokračování, protože to je jen malá část výletu po jižním Japonsku.