Nejdříve bych se chtěla podělit o své překvapení, když jsme do Japonska přiletěli. Taiwanský průvodce nám řekl, že Japonsko se skládá z více než 6800 ostrovů. Tak to byl pro mne, která se ve škole učila Honšů, Kjušů, Hokaido a Šikoku, doslova šok.
Začaly se mi úplně jinak jevit informace, které jsem o Japonsku měla. Například, že tanečnice Mata Hari tančila tak krásně, že jí japonský císař věnoval ostrov :) není divu, když jich má skoro 7000. Tak to jen tak na okraj.
V tomto výletu jsme navštívili jižní část Honšů a ostrov Šikoku. Bylo to úplně něco jiného než jsem kdy očekávala. To, co jsme v Japonsku našli bylo naprosto fantastické. Mají neuvěřitelné věci, které u nás neznáme a dlouho asi znát nebudeme. Myslím tím různé technologické vychytávky. Ale jejich obydlí a domovy mimo velká města jsou většinou tradiční, tedy tak jak je známe, s papírovými stěnami a krásnými bonsajemi okolo domů.
Jižní Japonsko jsem si vybrala proto, že je tam hodně chrámů, hradů a dalších historických míst, což se o severní části ríct nedá. Vychází to také z počasí, které na severu je velmi podobné našemu, ale níž je tepleji. Takže místní šlechta a samurajové se soustřeďovali spíše do jižní části.
Velmi zajímavý byl už náš přílet do Hirošimy, kde asi v životě neviděli český pas, protože se na něj přišlo podívat asi 6 různých celníků a uniformovaných lidí. Z jejich reakcí jsem se naučila aspoň jedno velmi důležité slovo = čeko (vyražené s typickým japonským přídechem). Pak se mi po cestě dost hodilo, protože tam příliš mnoho anglicky mluvících nebylo, dokonce ani recepční v hotelech anglicky nevládli.
Návštěva Hirošimy je zážitek, který stačí jednou za život a zanechá hluboké stopy. První, co mně překvapilo, že jedna z mála budov, které tam ještě stojí byla spojena s českou republikou. Jelikož bomba vybuchla ve vzduchu, tlaková vlna směřovala spíše dolů než stranou, což umožnilo "přežití" Prefectural Industrial Promotional Hall, dnes především známou spíše jako Genbaku či Dóm atomové bomby. Budova byla navržena a postavena českým architektem Janem Letzelem v blízkosti pouhých 150 metrů od centra výbuchu. Tak to jsem se cítila opravdu hrdě, když jsem toto četla.
Přímo v pámátníku pak bylo velmi sugestivně vylíčeno veškeré utrpení těch, kteří byli zasaženi výbuchem, byly tam makety spálených lidí, dětí atd. Docela jsem spěchala ven. Při východu první fotografie významných návštěv tohoto památníků byl Václav Havel, takže další střípek domova.
Zbytek výletu však už byly samé příjemné věci a příjemná místa. Přímo v Hirošimě byl obnoven hrad a pod ním chrám, dřevěný, malinký, ale velmi krásný. V hradu jsem viděla velmi zajímavé expozice a dole v chrámu jsem byla svědkyní čajového rituálu, který dělali místní mniši ve velmi zajímavých kostýmech. Nedivíte se, proč píšu v jednotném čísle? :) Tak to se budete divit. Pan průvodce dal našemu zájezdu na výběr, buď mohou jít nakupovat nebo se podívat do hradu. Byla jsem jediná, kdo chtěl do hradu, tak jsem si tam šla pěkně sama :) Přišlo mi to docela vtipné.
Procestovali jsme toho docela hodně, památky nádherné, například v hradě Himeji-jo, který je na druhé fotografii v tomto článku.
Nejkrásnější příklad architektury dochovaných japonských hradních komplexů ze 17. století. Je postaven z kamene a dřeva a bíle omítnut. Komplex s mnoha obrannými prvky má rozlohu 233 ha a nachází se v něm 83 staveb a budov různého typu (mimo jiné sýpek, věží, bran, valů, studní, vodní příkop apod.). Co mně tam absolutně dostalo, bylo místo nazvané Harakiri place. Jednalo se o takový výklenek v boční části hradu a tam bylo něco jako kanál. Tak jen pro vaši představu, že Japonci to se ctí myslí opravdu vážně.
Naprosto úžasný byl chrámový komplex Myiaima na ostruvku Itsukushima. Je tam nejen nádherný obrovský chrámový komplex a v moři brána do nebes.
Naprosto úžasný byl chrámový komplex Myiaima na ostruvku Itsukushima. Je tam nejen nádherný obrovský chrámový komplex a v moři brána do nebes.
Nejstarší šintoistické svatyně na ostrově Itsukushima se datují do 6. století. Ta dnešní je novější, ze 12. století. Má velkou uměleckou i řemeslnou hodnotu a odráží japonský smysl pro barvy a zasazení do přírody. K památce patří i 16 m vysoká brána (torii), stojící v moři, přes kterou kdysi museli návštěvníci proplout přímo do svatyně, protože přístup na půdu ostrova nebyl povolen.
Největším zážitkem na tomto ostrůvku byly volně pobíhající srnky, které se snažily dostat se mi do tažky a najít tam asi nejaké pamlsky.
Ukončím dnešní vyprávění zde, ale slibuji pokračování, protože to je jen malá část výletu po jižním Japonsku.